family CERAMBYCIDAE Latreille, 1802

subfamily CERAMBYCINAE Latreille, 1802

tribe Callidiini Kirby, 1837

genus Ropalopus Mulsant, 1839

Ropalopus ungaricus (Herbst, 1784)

subgenus Ropalopus Mulsant, 1839

V minulém textu jsem byl toho názoru, že postavení druhů Ropalopus ungaricus, insubricus, siculus, boreki není zcela jasné a variabilita je velmi široká. Při prohlížení většího množství imag z různých lokalit často není vůbec jasné a jaký druh se jedná. Spíše se domnívám, že tu jde o více subspecií, možná jednoho druhu Ropalopus ungaricus.

Kašák J, Foit J., 2018 a Karpinski L, Szczepanski W. T., Krusczelnicki L., 2020 udělali revizi druhu Ropalopus ungaricus/insubricus a uvádějí nově vše jako subspecie.

Ropalopus ungaricus ungaricus (Herbst, 1784)

Velikost 6-18 mm.

Bionomie. Okraje lesů s přimíšeným javorem, prosluněné horské, především ochranné lesy, stromořadí. Vývoj ve dřevě živých Acer. Larva prožírá chodby pod kůrou i ve dřevě slabších stromků nebo větví. V místě žíru vznikají více nebo méně viditelné zduřeniny. Při pokročilejším žíru se na povrchu kůry objevují nekrotické skvrny, ve kterých jsou otvory, kterými larvy vyhazují část drtě ven. Při kladení vajíček dává samička přednost sice živým stromům, ale poněkud již oslabeným, takže s oblibou vyhledává stromy, které jsou již tímto druhem poškozeny. Když se provádělo pravidelné seřezávání a tvarování korun stromů v obcích a alejích, docházelo k přednostnímu napadání těchto stromů (podobně jako R. insubricus (Germar, 1824)). Celková doba vývoje asi dva roky. - Imaga se vyskytují od konce VI. do VIII. Za teplého počasí poletují a nasedají na osluněná místa listů, na květech jsem je nikdy nenašel. Horský druh, vyskytující se do výše cca 1200 m n.m.

Živné rostliny - Spolehlivě byl zjištěn pouze v Acer pseudoplatanus L. (ČR, SR, Francie). Není mi znám ani jeden spolehlivý nález vývoje v jiných uváděných dřevinách – Acer campestre, Salix sp., Salix caprea, Populus tremula, Alnus, Fraxinus, Sycomorus, Ficus. Podle uvedených dřevin je pravděpodobné, že jde u některých údajů o hrubý omyl nebo u jiných možná o záměnu se ssp. insubricus (Germar, 1824 ???).

Variabilita. Málo variabilní bývá kovově lesklé zbarvení krovek.

Ropalopus ungaricus insubricus (Germar, 1824)

Obsah obrázku hmyz, roztoči

Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku roztoči, hmyz

Popis byl vytvořen automaticky

Mezi fotografovanými kusy je možná také ssp. gallicus Vartanis ,2018 z Francie z Aiguines. Poslední dva mimořádně velké kusy z bývalé Jugoslavie jsou možná dosud nepopsanou subspecií.

Velikost 13-30 mm.

Tato ssp. se vyskytuje více na jihu a v nižších polohách. Má velmi podobný vývoj jako Ropalopus ungaricus, ale často na silnějších stromech (a různých dřevinách ?). Do střední Evropy bývá občas zavlečen.

Ropalopus ungaricus siculus (Stierlin, 1864)

Tato ssp. je uváděna jen ze Sicilie.

Ropalopus ungaricus ssp. ?

Tato imga jsem fotografoval ve sbírce Bergera, kde byla determinivána jako Ropalpus siculus a dnes nevím přesně lokalalitu, jen jižní Tálie. Je jisté, že ssp. siculus neodpovídají, ale nevím kam je zařadit. Karpinski ve své práci je uvádí též jen jako ssp.

Ropalopus ungaricus ossae Karpinski, 2020

Nemohu zaručit zda všechna fotografovaná imága odpovídají této ssp. Když jsem je fotografoval, zapsal jsem si jen Řecko, ale nemám jistotu zda všechna byla z pohoří Ossa a nemám možnost to dnes prověřit..

Ropalopus ungaricus boreki Rapuzzi, 2017

Uvádím tuto ssp. pro úplnost. Doporučuji práci Rapuzzi P., 2017, uvádí tuto ssp. z Peloponézu (Stoupa).

Ropalopus femoratus (Linnaeus, 1758)

subgenus Ropalopus Mulsant, 1839

Velikost 8-13 mm.

Bionomie. Listnaté a smíšené lesy nižších poloh. Vývoj larev v oslabených větvičkách a slabých větvích od 7 mm, zcela výjimečně do 6 cm. Larva vyžírá v lýku a povrchové vrstvě dřeva hlubší chodby, takže dochází často k odlomení koncových větví. Ke kuklení larva vstupuje do dřeva, kde si vyhloubí kukelní komůrku. Přezimuje jako larva. Dvouletý vývoj. - Imaga se vyskytují od konce V. do VII., maximum prvá polovina VI., přednostně na schnoucích větvích, dále na dříví a někdy též na květech, např. Crataegus.

Živné rostliny - Quercus, Populus tremula; Rosa canina, Rosaceae, Alnus, Juglans, Castanea, Corylus, Pyrus.

Ropalopus varini (Bedel, 1870)

subgenus Ropalopus Mulsant, 1839

abc SK.JPG

Velikost 9-15 mm.

Bionomie. Dubové porosty nízkých poloh, lesostepi. O bionomii tohoto druhu bylo velmi málo známo, ačkoliv byla objevena již dávno. Ve větším počtu vychoval Schurmann imaga z Quercus z Jugoslávie. Já jsem je chytal a vychoval ze dřeva rovněž převážně z jihu Evropy. Vývoj larev probíhá pod kůrou a ve dřevě slabších větví o průměru 1 – 2 cm, převážně v korunách stromů, méně často mladých stromků. Při silnějším větru dochází ke zlomu v místě požerku a úhynu larev i kukel. Pravděpodobně napadá ještě živé větve. Doba vývoje dvouletá. - Imaga se vyskytují v VI., na jihu Evropy již koncem V. Zdržují se převážně v korunách stromů, a proto byla většina sbírána sklepáváním nebo na trávě po dešti. Spolehlivý nález na květech mi není znám.

Živné rostliny - Vývoj jsem zjistil pouze v Quercus (ČR, Makadonie, Řecko), stejně jako někteří další entomologové, a není mi známo, že by na jiné dřevině byl spolehlivě zjištěn.

Ropalopus macropus (Germar, 1824)

subgenus Ropalopus Mulsant, 1839

Velikost 9-15 mm.

Bionomie. Okraje listnatých porostů, pastviny, zahrady aj. Vývoj pod kůrou odumírajících a odumřelých listnatých dřevin slabších průměrů, cca 3-10 cm. Samička klade vajíčka do různého materiálu - slabších stromků, větví na stromech i na zemi ležících, plotovek z listnatého dřeva apod. Larvální chodby ploché a mělké, připomínající chodby Buprestidů. Někdy napadá stejné dřevo i druhým rokem. Kuklení převážně jen v mělké šikmé komůrce nehluboko ve dřevě (0,3 - 1,5 cm). Jednoletý vývoj. - Imaga se vyskytují od V.do VII., maximum v VI., na dříví, větvích apod. Nenašel jsem je nikdy na květech.

Živné rostliny - Fagus, Quercus, Morus, Pyrus, Cerasus, Cydonia oblonga, Persica, Betula; Salix, Juglans, Rosa, Corylus, Cornus; Ulmus, Corylus, Populus; uváděny jsou dále Castanea, Juglans.

Ropalopus clavipes (Fabricius, 1775)

subgenus Ropalopus Mulsant, 1839

Velikost 9-15 mm.

Bionomie. Lesostepi, ovocné sady, okraje lesních porostů. Vývoj larev pod kůrou slabších větví a stromků o průměru 2-14 cm. Dřevo musí být částečně oslabené, např. nedostatkem vláhy, nebo odřezané. Larvy vyžírají široké ploché chodby, při silnějším napadení se navzájem protínající. Před zavrtáním do dřeva se chodby rozšiřují do plošek až 4x9 cm velkých. Larvy po vytvoření mírně šikmého širokého závrtového otvoru pokračují ve dřevě v žíru do hloubky několika cm a vyhlodání kukelní komůrky. Vývoj jsem zjistil pouze jednoletý, udáván bývá dvouletý. - Imaga se vyskytují převážně v VI. do VII. V jižní Evropě od poloviny V. Za teplého počasí se nacházejí nejvíce na mnoha různých květech (Rubus, Carduus, Apiaceae, Allium cepa atd.), na dříví a naletují i na stojící stromy.

Živné rostliny - Napadá nejvíce ovocné stromy Malus, Amygdalus, Persica, Armeniaca (vše Řecko), ale i Quercus (Makedonie, Řecko), Ulmus (Creta), Salix (Slovensko). Udávané jsou ještě Fagus, Acer, Alnus, Castanea, Corylus, Prunus, Pyrus, Tilia, Rhamnus, Juglans, Paliurus, Pistacia, Populus, Crataegus, Salix caprea, Prunus spinosa, Carpinus, Vitis.